Od jogína jsme hned ráno mířily do Los Angeles, kde nás večer čekal koncert Linkin Park a 30 Seconds to Mars. Opět jsme měly sjednané ubytování přes Couchsurfing, tentokrát u mladíka jménem Corrie. Corrie nám na poslední chvíli psal, že dnes u něho nebudeme jedinými hosty, protože nabídl místo ještě jedné dívce z Běloruska. Jak jsme později zjistily, Běloruska přijela do LA jen na jediný den, a to kvůli stejnému koncertu jako my.
Tento den byl nezvykle teplý, a to i na Kalifornii. Ve stínu bylo nějakých 38 °C, a co pak teprve na sluníčku anebo v Corrieho bytě bez klimatizace.
Po tom co jsme dorazily nás Corrie mile překvapil tím, že nám nabídl české pivo (Regent), které koupil speciálně pro nás. Poté jel vyzvednout na nádraží Bělorusku a já jsem mezitím využila možnosti dát si sprchu. Ovšem opravdu jsem měla pocit, že už ve chvíli kdy vylézám z vany, jsem opět zpocená.
Každopádně pak už jsme se vydali na menší obhlídku Pasadeny, kde Corrie bydlel, a navíc jsme ještě musely vytisknout lístky na koncert. Corrieho mezitím zaměstnávala myšlenka, že přece nebude večer doma, když všichni jeho hosté jdou na koncert. Nakonec se rozhodl, že půjde s námi a začal horečně shánět lístek. To se mu i povedlo!
Povedlo se mu také ale i to, že se nám prakticky postaral o pokutu za parkování. Parkovali jsme v centru Pasadeny, kde jsme mohli parkovat asi jen hodinu. Když už jsme se vraceli k autu, Corrie si musel odskočit na chviličku na poštu. A tahle chvilička (asi nějakých osm minut překročení doby na našem parkovacím lístku) nás stála téměř 50 dolarů. Když jsme přicházeli k autu, stála tam ještě strážnice, kterou se Lucka snažila všemožně přesvědčit, ať nám tohle nedělá, že jsme chudé studentky z Evropy. Strážnice ale byla nemilosrdná.
Placení pokuty jsme tedy nechaly na později a snažily jsme se nenechat si zkazit radost a soustředit se na koncert. Zjistily jsme, že k Hollywood Bowlu, kde se koncert konal, jezdí z Pasadeny autobusy. Auto jsme tedy nechaly zdarma v garážích u autobusového stání a vyjeli na koncert. Už když jsme jeli k autobusu, jsme byli trošku v časovém presu a autobus se pak táhl poměrně dlouhou kolonou. Když jsme tedy dorazili na místo, už hráli předskokani – skupina AFI. Prý se to čte ej ef áj, my jsme ale Corrieho celý nás pobyt bavily tím, že jsme četly název skupiny normálně foneticky „Afi“.
Koncert v takovémto prostředí je nádherný zážitek. Nutno ale říct, že u první a v tomto případě vedlejší kapely 30 Seconds to Mars nebyla atmosféra tak nadšená. Bylo to nejspíš tím, že takhle kapela není u Američanů tak populární jako u nás, takže hlediště nebylo tak plné a lidé neprožívali hudbu s takovým entusiasmem jako později, když přišli na scénu Linkin Park. I já jsem to cítila tak nějak stejně a vystoupení Linkin Park pro mě bylo jedním z nejlepších v životě. ;)
