Moje výprava do Finska začala poněkud nezajímavě a únavně. Musela jsem absolvovat téměř sedmi hodinovou cestu na stockholmské letiště, kde jsem navíc musela strávit noc, protože můj let byl až před sedmou ráno. Takže další zkušenost se spaním na letišti.
Pozitivním poznatkem hned na začátek bylo, že se mi iPad ihned připojil k internetu, a to světe div se na náš školní Eduroam (který jsem později chytala i na mnoha místech ve Finsku). (Bylo to opravdu milé překvapení, protože v ČR mám problém Eduroam chytit třeba i na koleji). V podstatě ihned po příjezdu na letiště jsem si ale našla místečko na spaní a skoro na tři hodiny vytuhla. Ležela jsem poblíž dalších dvou nocležníků na ne moc pohodlné dřevěné lavičce. Už asi ve dvě ráno nás probudil uklízeč, který myl podlahy a neustále kolem nás jezdil. Ve čtyři už se začalo letiště rychle plnit, neboť můj ranní let nebyl jediný. Takže pak už to ubíhalo rychle a brzy jsem šla na odbavení a nastupovala jsem do letu do Helsinek. Celou tu hodinku letu jsem prospala, stejně jako můj navazující spoj do Rovaniemi.
A mé dobrodružství začalo, hned jak jsem se vyloupla v Rovaniemi na letišti. Zde jsem se potkala s další cestovatelkou Véronique a naším prvním finským hostitelem Eerem. Hned prvním překvapením pro nás bylo, že nás přijel vyzvednout na sněžném skútru. Ano, poměrně běžný dopravní prostředek v Laponsku. Zapřáhl tedy za skútr saně, kam nás naložil a jeli jsme asi 5 km až k jeho domu. Cestou jsme se ještě zastavili na rozhledně, takže jsme poprvé měly možnost vidět celé Rovaniemi.
Dohodli jsme se, že si dojdeme společně nakoupit a uvaříme si jídlo. A tady mě sportovního antitalenta a nejopatrnějšího člověka na světě čekalo další dobrodružství – jízda na kole ve sněhu a místy i na ledu. Takže jsem absolvovala asi 6 km na kole (těžké staré kolo bez brzd) do obchodu a zpět, ale co bych pro plné bříško neudělala. Koupili jsme poměrně dost věcí, které nám vystačily na tradiční finskou večeři, na snídani na další den a ještě na svačinu, a to všechno za 10 euro na osobu.
Asi se ptáte, jaké že bylo to tradiční finské večerní menu? Předkrmem byl finský tradiční sýrový chléb – leipäjuusto na chlebové placce zvané rieska (to celé mírně rozpečené/rozpuštěné). Hlavní chod - sobí maso s bramborovou kaší a brusinkami. To ještě doplněno o karelský piroh (pečivo plněné rýží) a nakládanou okurku, kterou si Véro vybrala v obchodě, protože poprvé viděla severský systém prodávání okurek – jeden velký sud okurek, ze kterého si vyberete a navážíte, kolik potřebujete. Jako dezert byl pak opět sýrový chléb leipäjuusto přelitý horkými borůvkami.
A co následovalo po večeři? Tradiční finská „zábava“ – sauna! Ano, protože mít ve Finsku doma saunu není žádná výjimka. Já se musím přiznat, že jsem se saunování neúčastnila, ale Véro si saunu pochvalovala.