Na začátku měsíce jsem se zúčastnila výletu, který nám nabídla naše studentská unie, a to výletu do Ruska.
Zajímavé na výletu bylo to, že veškerá „přeprava“ byla lodí, a navíc (kromě návštěvy Sankt-Petěrburgu) výlet zahrnoval i návštěvu Tallinnu a Helsinek.
Abych to vzala popořadě, začnu tedy Tallinem, do kterého jsme dorazili asi po 15 hodinové plavbě ze Stockholmu.
Bohužel počasí nás v Estonsku nepřivítalo zrovna vlídně. Celý den se střídal déšť se sněhem, foukalo a zima nám zalézala za nehty. Tím jsme si ale nenechali zkazit náladu, a potom co jsme absolvovali společnou asi hodinovou prohlídku města, jsem se skupinkou dalších čtyř lidí - Katharina, Chris, John a Bastian - vydala prozkoumávat město trošku více.
Náš průzkum jsme začali v hospůdce jménem Hell Hunt, kde jsme si museli dát něco na posilněnou a trochu se zahřát.
Potom jsme se potkali s Katharininou kamarádkou Tanjou, která je v Tallinnu také na výměnném pobytu, a byla tak laskavá, že nám ukázala i něco více, než jen typická turistická místa.
Začali jsme hned na Town Hall square, a to návštěvou místní lékárny (Raeapteek), která tu stojí již od 15. století, čímž se řadí mezi jednu z nejstarších lékáren s nepřetržitým provozem v Evropě a je také nejstarší lékárnou v Tallinnu.
Poté jsme se vydali k Oleviste kirik (Kostel sv. Olafa), což je kostel, který nabízí za dvě eura možnost vylézt až na vrchol jeho věže a mít tak celý Tallinn jako na dlani, čehož jsme pochopitelně využili.
Tento kostel byl naprosto odlišný od ortodoxní ruské katedrály Alexandera Něvského, kterou jsme navštívili ráno v rámci společné procházky s průvodkyní a která byla uvnitř celá zdobená zlatem.
Jelikož si Tallinn dochoval své původní městské opevnění, šli jsme tak trochu po jeho stopách. Můžete tu vidět, a dokonce i navštívit jednu z nejstarších věží opevnění zvanou Kiek in de Kök (česky Pohled do kuchyně), a spolu s ní navštívit i podzemní tunely Tallinnu (Bastion).
Když už jsme měli dost Starého města, směřovali jsme naše kroky k dřívější letní rezidenci Petra Velikého a dnešnímu muzeu umění Kadriorg. Odsud jsme došli až k Finskému zálivu Baltského moře, kde se nachází pomník zvaný Rusalka. Jméno dostal na počest válečné lodi Rusalka a stojí tu, aby připomenul ruské námořníky, kteří tu utonuli v roce 1893.
Počasí nám opět dávalo zabrat, tak jsme se rozhodli využít místní tramvaje a jet se podívat také na to, kde Tanja studuje čili na Tallinn University (Tallinna Ülikool).
Než se dostanu k univerzitě, zastavím se u té jízdy tramvají. Tanja nám říkala, že je dobré připravit si přesnou částku za jízdenku a že pro studenty je to 80 euro centů. A zde jsem se opět přesvědčila, že lidé v Čechách, a to dokonce i ve veřejné dopravě, jsou oproti jiným národům ještě zlatíčka. Po nástupu do tramvaje musíte totiž (v našem případě) řidičce vložit do jakési překlápěcí přihrádky ve dveřích mince. Ona, i když je zaneprázdněná řízením, vám poté vytiskne lístek, vloží ho zpět do přihrádky a překlopí jí směrem k vám. To jaký lístek chcete, pozná nejspíš pouze z částky, kterou jste jí dali. Pokud chcete kupovat více lístků najednou anebo vkládáte jiný obnos peněz, než je cena lístku, musíte s řidičkou přes dveře komunikovat, což se jí ale moc nelíbí. :D Dobré je ale lístek koupit, protože kontroly jízdenek tady prý probíhají tak, že tramvaj zastaví na nejodlehlejší zastávce, vstoupí muž v uniformě a tramvaj se uzamkne a nikdo nesmí ven, dokud nedojde ke kontrole všech lístků. (Ale možná že nás taky Tanja jenom chtěla touhle historkou postrašit).
Teď už se dostávám k Tallinnské univerzitě. Škola je to skutečné krásná a moderní (má i starou budovu, ale tam už jsou pouze kabinety). Jelikož se na této škole učí také design, umění a média, najdete tu soukromý kinosál a jeden ze vchodů do školy připomíná kameru.
Mě tady ale asi nejvíce zaujal čistič na boty, který můžete nalézt na chodbách.
No a když už jsme u bot, Bastian potřeboval akutně nový pár, takže my jsme se zatím vrátili zpět do centra města a čekali v hospůdce, která je přímo v budově radnice. Hospůdka byla zajímavá tím, že v ní bylo trošku temno, ale na posezení u horkého nápoje nebo gulášové polévky, můžeme doporučit.
Po tom, co byla naše skupina opět kompletní a blížil se čas večeře, jsme se ale vydali ještě na jiné místo, a to do tradiční palačinkárny zvané Kompresor. Palačinka je totiž v pobaltských zemích a Rusku tak trochu tradiční jídlo (kam se hrabe Francie). Palačinky si tu můžete dát jak na sladko, tak i na slano. A nutno ještě podotknout, že i porce jsou tu opravdu obrovské.
Po večeři jsme už konečně šli prohlédnout a hlavně checknout se do našeho hostelu. Tam už si z nás všichni dělali srandu, že po nás chtěli vyhlásit pátrání.
A pokud si myslíte, že tady náš den skončil a zalezli jsme do tepla hostelových paland, tak to ani omylem. Po malém odpočinku jsme se šli podívat, jak vypadá noční Tallinn.
Zde bych určitě vyzdvihla náměstí Svobody (nebo náměstí Vítězství), kde stojí také kříž z českého skla, který připomíná padlé vojáky za Estonské války za nezávislost (1918-1920). O jeho stavbě se rozhodovalo v roce 1991, když se Estonsko skutečně stalo suverénním státem, ale dokončen byl památník až v roce 2009.
Staré město je v noci nádherné, stejně jako vyhlídka na celý noční Tallinn. Pro lepší představu mrkněte do fotogalerie. ;)