top of page

Benátky severu - Sankt-Petěrburg!

V tomto příspěvku se pokusím stručně shrnout mojí třídenní návštěvu Ruska.

Rusko!

Zastavím se hned u toho, proč to byla návštěva třídenní. Pokud totiž jedete do Ruska za turistickými účely lodí (v našem případě z Helsinek do Sankt-Petěrburgu) ve skupině lidí, nepotřebujete vízum a můžete na území Ruska pobýt právě maximálně 72 hodin.

Nás tedy během jednoho dne čekala přeprava z Tallinnu do Helsinek, kde jsme si vyřídili tuto možnost pro vstup do Ruska, a pak jsme se přes noc vydali na plavbu do ruského Sankt-Petěrburgu.

Dorazili jsme tedy ráno a po super snídani na lodi na nás čekala obrovská fronta na kontrolu pro vstup do země a vystavení migrační karty. Tam jsem také poprvé viděla svoje jméno napsané v azbuce. :D Každopádně při samotné kontrole Rusové neprohodili ani slovo, jenom se asi 10x koukli na vás a zase zpátky na fotku do pasu. A tra dá, byli jsme už opravdu oficiálně v Rusku!

Hned jsme nastoupili do autobusu, kde už čekala také naše ruská průvodkyně Taťána, a vydali se objevovat Sankt-Petěrburg. Na rozdíl od Tallinnu počasí tu bylo již jarní, ale trošku větrno.

Při výjezdu z přístavu jsme cestou viděli slavný křižník Aurora, který je dnes muzeem a živoucím symbolem Velké říjnové revoluce.

První zastávku jsme měli ale až později na břehu řeky Něvy, odkud se nám naskytl nádherný pohled na Zimní palác a Petropavlovskou pevnost.

Ermitáž (jejíž součástí je právě Zimní palác) jsme navštívili následující den. Je to komplex šesti muzejních budov, z nichž pět je přístupno veřejnosti, a studentům dokonce zadarmo. Po Louvru se dá určitě považovat za nejvýznamnější muzeum v Evropě a jedno z nejvýznamnějších na světě.

Měli jsme možnosti vidět i budovu burzy cenných papírů (Old Stock Exchange) a dva rudé sloupy, které dříve sloužily jako námořní majáky (na jejich vrcholu se zapaloval oheň).

s partičkou u řeky Něvy
maják
Zimní palác

Na druhém břehu řeky jsme si také všimli jakési historické lodi. Ptali jsme se tedy průvodkyně, jaká že významná loď to je. Odpověď byla překvapivá. Jednalo se o ruské fitness centrum. :D

Po krátké zastávce jsme zamířili na Zaječí ostrov, abychom si prohlédli zblízka Petrohradskou pevnost a zejména Chrám svatého Petra a Pavla, který se stal symbolem Petrohradu. Nejen že uvnitř chrámu je také hrobka ruských císařů, ale pozornost si zasluhuje hlavně díky zvonici, která se tyčí do výšky 123 metrů. To z ní dělá nejvyšší ortodoxní zvonicí světa a zároveň nejvyšší budovou v Sankt-Petěrburgu. Nic v celém městě nesmí být vyšší než tato zlatá věž. To se ale i přes protest mnoha občanů může již brzo změnit, protože ruská společnost Gazprom již pracuje na kancelářském komplexu Lakhta Center, jehož součástí by měl být i mrakodrap několikanásobně převyšující výšku katedrály. Petr Veliký, jehož sochu můžete také v Petropavlovské pevnosti nelézt, by asi zrovna nadšený také nebyl.

Chrám sv. Petra a Pavla
Petr I. Veliký
selfie
Zaječí ostrov

Jeho další tentokrát jezdeckou sochu můžete nalézt na náměstí Senátu (Senate square). Podstavec sochy tvoří jeden velký kus kamene, který se pyšní zvláštním prvenstvím, a to tím že je to největší monolit, který byl přepraven pouze za pomoci lidské síly. Rusové také věří, že pokud socha zůstane vždy uprostřed města a pohled Petra Velikého bude směřovat k řece Něvě, bude jejich město nedobytné. Této legendě dává za pravdu například 900 denní obléhání Leningradu (Sankt-Petěrburgu) německou armádou během 2. světové války, kdy se město skutečně nepodařilo dobýt, a socha ho díky důmyslnému obložení dřevěnou konstrukcí a pytli s pískem přežila také.

Katedrála Vzkříšení Ježíše Krista

Nedaleko sochy je i další významná stavba, a to Katedrála svatého Izáka, která je největší ruskou ortodoxní katedrálou ve městě. I když známější ruskou ortodoxní katedrálou bude spíše Katedrála Vzkříšení Ježíše Krista s typickými cibulovitými kopulemi.

Nedaleko této katedrály se také nachází místo, kam si můžete zajít ochutnat typickou ruskou štolu. Mají tu jak sladké tak slané variace, a i když je to pravděpodobně turisticky vyhlášené místo, i pro Čechy jsou tu ceny více než přijatelné. Takových kaváren je po celém Petrohradu asi devět a poznáte je snadno, protože název Stolle je většinou psaný latinkou.

Od jídla se přesunu hned k ubytování. Bydleli jsme v krásném moderním hostelu Graffiti, který se nacházel, co by kamenem dohodil od Něvského prospektu (hlavní ulice, takový Václavák).

Dům knih

Na Něvském prospektu bych pak určitě doporučila navštívit Dům knih (Singer House), který je nejen nádherný zvenku, ale uvnitř naleznete knihy téměř ve většině světových jazyků, široký výběr kancelářských potřeb a samozřejmě i nějaké ty pohledy a suvenýry.

Dále jsem na svých toulkách městem také dorazila až ke Smolnému klášteru a přilehlým budovám, které dnes slouží nejen Petrohradské univerzitě, ale také vládním účelům. Což mi došlo záhy, když jsem potkala nějaké ty ozbrojence.

Ale tou věcí, kterou bych tu chtěla vyzdvihnout nejvíc, je most který se nachází v podstatě za zády těchto budov. Je to Bolšeochtinský most, a nejen že je to úžasná honosná stavba, ale jako několik dalších mostů v Sankt-Petěrburgu, je sklápěcí. Tyto mosty jsou pak většinou otevírány v létě okolo deváté večer, aby mohly městem projíždět lodě. Takže pokud se budete pohybovat po Sankt-Petěrburgu autem, je určitě dobré si předem zjistit, kdy se mosty otevírají a jakou objízdnou trasu je třeba zvolit.

Bolšeochtinský most
Smolný klášter

metro

Po městě se ale také můžete velice snadno pohybovat metrem. Nejen že za něj zaplatíte jenom 31 rublů (zakoupením speciálního žetonu v automatu stanice metra), ale některé větší (přestupní) stanice vás jistojistě překvapí i svým interiérem.

Pokud bych měla na závěr zhodnotit město jako takové. Tak i přesto jaké představy a předsudky možná o Rusku mnoho lidí má (a možná i já jsem z počátku nějaké měla), na mě Sankt-Petěrburg zapůsobil jako nádherné město, které řadím mezi nejkrásnější města, která jsem zatím navštívila.

To samé ale už nemůžu říci o tom, jak na mě zapůsobili sami Rusové. Když pominu to, že se oblékají jako moji rodiče před třiceti lety, postrádám u nich i trošku ochoty a slušného vychování, a to jsem se v podstatě pohybovala hlavně na turistických místech, kde se třeba pozdrav anebo komunikace v jiném než ruském jazyce (nebo dokonce jiná než neverbální komunikace) očekává dvojnásobně.

Nelze ale soudit všechny Rusy a celé Rusko z jedné návštěvy jediného města. Pokud ale budete mít tu možnost se do Ruska podívat, tak určitě doporučuji vyjet a udělat si názor vlastní.

bottom of page